HISTORIE

První dalmatin: Asmar z Lechova kamene (1975)
První fena: 
Sawa Rezonans (PL) - (1979)
Založení chovatelské stanice:
1980
První vrh: 1981
Počet odchovaných vrhů:
7
Počet odchovaných štěňat:

Významní jedinci z naší ch.st.:

  • ICh. Alberto Rododendron 
  • ICh. Arsi Rododendron - ICh., Ch. ČSSR, CACIB, Středoevrop. vítěz, Klubový vítěz, Vítěz SSR
  • Ch. Cassandra Rododendron

Importy: 

  • Sawa Rezonans (PL) - 1979
  • Olbero Olympic Dreamgirl (UK) - 2000
  • Enjoy The Silence von der Ora Maritima (DE) - 2011
  • Culhawk Flash Me a Smile (UK)  - 2011
  • Assiduitas Nikles'N Dimes (DE) - 2015
  • Amat Victoria Curam Victory (RUS) - 2017
  • Amat Victoria Curam Veniamin (RUS) - 2017
  • Phillip des Dalmats de la Pierre Sacree (FRA) - 2019
  • De Portolagoa Lover Snoopy (ESP) - 2020
  • Spotmaniac Dragon Flame (BG) - 2020

Člen DK ČR od:
Člen výboru DK ČR:

Hlavní pordce chovu DK ČR:
Rozhodčí exteriéru pro plemeno dalmatin od:
 


            
        Od předškolního věku jsem velmi toužila po zvířátku, prvním zvířetem, které jsem získala, byla suchozemská želva. Ta s námi cestovala, vodila jsem ji na vodítku, místo obojku dostala  gumičku kolem krunýře,  ale víc se s ní podnikat nedalo. Touha po pejskovi byla velká, musela jsem si na něj ale ještě počkat. 

        Přesně v roce 1970 se konala na nynějším výstavišti v Praze Holešovicích  první  mezinárodní výstava psů. S maminkou a sestrou jsme se na výstavu vypravily a pro mne se v tom okamžiku otevřel nevídaný  svět. Z výstavy jsme si mimo spousty dojmů a fotek různých plemen psů přinesli domů i knihu autorů Hartl, Němec, Skuhrovský „Výcvik psa“.  Pročetla jsem ji jedním dechem a potom ještě mnohokrát. Postupně jsem ji znala zpaměti. Jen ten pes, s kterým bych  podle ní pracovala, ještě chyběl. Známí měli překrásnou fenu boxera, slíbili nám štěně z plánovaného vrhu. Vysněného štěněte jsem se však nedočkala, protože fenka vrh neměla. A v takové situaci u nás zazvonil na Vánoce v roce 1971 soused, že jde z města a že se k němu cestou přidal černobílý pes. Hustě sněžilo, soused prosil maminku, aby nechala psa u nás přespat, oni měli  doma kočku, tehdy vzácnou  siamku. Soused se obával, že by kočka mohla vážně protestovat proti přítomnosti neznámého psa. V té vánici venku ale nalezený  pes zůstat nemohl. Přišel k nám na přespání, nikdo ho později  nehledal a Lesan zůstal u nás  doma. Pravděpodobně se jednalo o mladého  křížence kolie a loveckého psa s dlouhou srstí, zbarvením  se podobal černobílé border kolii. Byla jsem přešťastná, začala jsem zkoušet vše dle knihy „Výcvik psa“. Lesan byl šikovný, postupně pochopil všechny cviky. Odměnou dostával kousky  usušeného tvrdého chleba. U nás na základní škole, kterou jsem navštěvovala, vznikl kynologický kroužek, kam jsme začala s Lesanem docházet a intenzivně jsem se věnovala výcviku poslušnosti. Velká radost a štěstí po čtyřech letech  náhle skončila. Jak rychle se objevil, tak rychle Lesan i zmizel. Dodnes nevím, kde skončil, dlouho jsme po něm bezvýsledně pátrali. Lesan měl v sobě tulácké geny, asi třikrát mi zmizel při vycházce, ale vždy se nám ho podařilo dohledat. Při jeho posledním zmizení se po něm propadla zem a již jsme se o něm nikdy nic  nedozvěděli.
        
         Velké slzy a přemýšlení, co dál. Stále jsem měla velké přání vlastnit psa vhodného ke  služebnímu  výcviku. Listovala jsem Najmanovým „Atlasem plemen psů“ a vybírala psa velikosti 50 – 60 cm, vhodného k výcviku. V dlouhém seznamu  plemen  se mi stále objevoval dalmatin, plemeno v tehdejším Československu prakticky neznámé. Další kniha „Psi společenských plemen“ autorů Findejs, Štěpánský mne utvrdila v tom, že naším dalším psem má být dalmatin. Začalo pátrání, kde získat štěně tohoto plemene. Maminka obvolala kontakty, které jsme získali, a všichni jí jednohlasně říkali: „Obraťte se na pana inženýra Findejse, ten vám poradí a pomůže sehnat štěně.“ Pan inženýr Findejs maminku ubezpečil, že na jaře budou vrhy dalmatinů a že nám doporučí, kde si budeme moct štěňátko vybrat.

          Nastalo nekonečné čekání na štěně dalmatina, které bylo ještě umocněné tím, že jsem nikdy neviděla žádného živého, nemohla jsem si na něj sáhnout, měla jsem pouze fotografie. Bylo to jako v pohádce, ve které si princ vybral princeznu podle obrazu a podle obrazu si ji i zamiloval. Jednoho dne pan inženýr Findejs mamince zatelefonoval, že se narodila štěňátka a z vrhu si budeme moci vybrat. Pojede s námi, protože je bude kontrolovat a my si budeme moci vzít jedno štěňátko domů. Již tenkrát jsem snila o vlastních štěňátkách, umluvila jsem tedy maminku, abychom si pořídili fenečku. Nastal den „D“, měli jsme vyzvednout pana inženýra Findejse v Hostivicích u Prahy a s ním jet pro štěně.

 Tehdy jsem poprvé uviděla živého dalmatina, byl to otec mého budoucího štěňátka - pes  Basco v. Helenen Eck  pana Ing. Findejse. ∼

         Osm malých tečkovaných dalmatinů u chovatele v Kouřimi bylo kouzelných. Fenky byly ve vrhu jen dvě.  Jedna měla modré oko, nebyla tedy standardní a druhou si chtěl chovatel ponechat pro sebe pro další chov. Nastala napjatá situace. Pan inženýr Findejs nám řekl, abychom si vybrali z kluků, protože volná holka není vhodná. Byla jsem velmi  zklamaná,  tolik jsem si přála holku. Pan inženýr nám vybral dva kluky jako nejperspektivnější z vrhu. Jeden z nich měl s námi cestovat domů.  Jak se bude jmenovat? Pan inženýr Findejs řekl, že bude zapisovat jména štěňátek na přihlášku vrhu a my si můžeme zvolit jméno pro našeho pejska dle vlastního přání. Nebyla jsem na výběr jména připravená. Pan inženýr začal vyjmenovávat různá psí jména začínající na písmeno A.  Asmar… Ano, Asmar to je krásné jméno, náš dalmatin se bude jmenovat Asmar.

∼ Tak začalo v roce 1975 mé dobrodružství s mým prvním  dalmatinem Asmarem  od Lechova kamene a to dalmatiní dobrodružství dosud stále pokračuje. ∼

        Při koupi prvního dalmatina jsme museli od přání získat fenku ustoupit,ale Jak jsem se již zmiňovala, od počátku jsem si velmi přála nejenom mít vlastního psa, ale měla jsme sen o vlastních štěňatech. Náš první dalmatin Asmar od Lechova kamene byl pes, splnil podmínky chovnosti, úspěšně jsme ho vystavovali a později měl i potomky v několika vrzích. Každý Asmarův vrh jsme jeli navštívit, se štěňátky jsme se potěšili, nafotili jsme je a podle pokynů pana inženýra Findejse jsme štěňátka popisovali v rámci prohlídky vrhu. Tak jsem měla možnost získat první zkušenosti se štěňaty dalmatinů, a s hodnocením vrhů. 
        Postupně jsem nahlodávala maminku, že bychom mohli mít k Asmarovi ještě nepříbuznou fenku a později odchovat vlastní štěňátka. První volba padla na plánovaný vrh po feně Biene v. Fleischereck, která se psem Džeri dala nezapomenutelnou  ICh. Adricu Claire Carova. Zkontaktovali jsme majitele feny Biene pana J. Fencla a zarezervovali jsme si fenečku z budoucího vrhu. Nevyšlo to, štěňátka se nenarodila. Hledala jsem dál, nevzdávala jsem se plánu získat krásnou nepříbuznou fenečku. Na výstavách jsme se potkávali s polskými majiteli, kteří vystavovali impozantního psa jménem ICh.  Szatan z Chrustow. Požádali jsme majitele Szatana, aby nás informovali, pokud bude po Szatanovi vrh.
        A v roce1979 se v Polsku narodila po Szatanovi  z Chrustow černě tečkovaná fena Sawa Rezonans, kterou jsem zakoupila a se sestrou jsme ji dovezly vlakem z Polska domů do Prahy. Sawa byla naší první chovnou fenou, která nám dala celkem tři vrhy dalmatinů. Dva psi z prvního vrhu, Alberto a Arsi po německém psovi ICh. Buffalo v Hause Lutzina získali titul Mezinárodní šampion krásy, fena Cassandra ze třetího vrhu byla šampionkou a působila v chovu Noble  Dr. Jiřiny Šlechtové z Prostějova. Fena Areta působila v chovu Heliotrop M. Hradecké a dala pro chov syna Andi Heliotrop. Bonnie Heliotrop z druhého vrhu Arety dala tehdy známého a hojně v chovu využívaného psa ICh. Buddy Jazz Maj  majitelky Inky Pospíšilové.

     Původně jsme měli registrovaný název chovu Rododendron CZ v rámci registrací v tehdejším Československu. Později bylo nezbytné registrovat názvy mezinárodně u mezinárodní kynologické federace FCI. Pro hladký průběh mezinárodní registrace  se doporučovalo přidat  před stávající název slovo Bohemia. Tak vznikl novější název Bohemia Rododendron. Proč název  Rododendron? Rododendron  je překrásná dřevina  a v našem případě jsme o jiném názvu příliš neuvažovali. Dokonce jsme riskovali průtahy v přiznání názvu chovu  a odeslali jsme pouze jeden jediný název. Žádný jiný jsme nechtěli. Maminka pracovala  v Průhonicích u Prahy. Průhonický park je známý velikou sbírkou rododendronů  a tam vznikla i láska k těmto dřevinám. Na naší zahradě  máme stále tyto úžasné dřeviny v hojném počtu.

      V současné době mám doma dvě chovné feny dalmatina, obě importované ze zahraničí  a další čtyři  psy dalmatiny mám ve spolumajitelství.